ASTM D1003 Standardní testy na zákaly a propustnost
August 23, 2024
ASTM D1003 Standardní test na přenos zákalu a světla průhledných plastů
Zákar je účinek difúzního přenosu světla prostřednictvím průhledného materiálu, což má za následek špatnou viditelnost a/nebo oslnění. Vyhodnocení tohoto účinku se nazývá zákazy pro pevné látky a zákal pro kapaliny.
Závis může být specifický pro materiál, výsledek procesu formování nebo výsledek povrchové textury; Může to být také výsledkem environmentálních faktorů, jako jsou povětrnostní podmínky nebo oděr povrchu. Propustnost vyhodnocuje množství světla procházejícího vzorkem. Proto lze měření zákalu a propustnosti použít pro vývoj produktu, vývoj procesů a testování výkonu konečného použití. Propustnost a opar jsou korelovány, ale ne nutně tak; Difúzní propustnost se projevuje ve formě mlhavého nebo kouřového oparu způsobeného rozptylem světla, když prochází filmem nebo listem materiálu při prohlížení objektu prostřednictvím materiálu; nebo ve formě oslnění kapuce, která se objevuje na čelním skle automobilu při jízdě na slunci.
Zatímco měření zákalu jsou nejčastěji prováděna s měřičem oparu, lze také použít spektrofotometr, pokud splňuje standardní geometrické a spektrální požadavky. Měření oparu plastů pomocí spektrofotometru může poskytnout cenné diagnostické údaje o zdroji oparu.
Existují dva protokoly pro měření zákalu pod ASTM D1003, přičemž testovací hodnoty ASTOC A (metoda haze metru) jsou obvykle o něco vyšší a méně variabilní než testovací hodnoty protokolu B (metoda spektrofotometru).
U transparentních vzorků umístěných určitou vzdálenost od integračního vstupu koule lze měřit přímý přenos vzorku. Když je však vzorek zakalený, měla by být celková propustnost měřena umístěním vzorku na stranu integrující koule. Měřená celková propustnost bude větší než běžná propustnost, v závislosti na optických vlastnostech vzorku.
K měření zákalu musí být použita druhá metoda testu, tj. Vzorek by měl být vždy umístěn blízko integrující koule, aby se získala jak opak, tak celkovou propustnost.
Je třeba dbát na to, aby se testovací vzorek vyhýbal heterogenním povrchům nebo vnitřních defektům, které nejsou pro materiál charakteristické, takže lze získat datovou reprezentaci materiálu. Před provedením testu by měly být zváženy charakteristiky testovaného materiálu a příprava vzorku, kondicionování, rozměry materiálu nebo teplota a vlhkost zkušebního vzorku by měla být předem specifikována, aby se zajistilo, že jsou data reprodukovatelná. Testovací metoda ASTM D1003 není ekvivalentní metodám ISO 13468-1 a ISO/DIS 14782.
Testovací metoda ASTM D1003 se primárně zabývá hodnocením určitého přenosu světla a širokoúhlého rozptylu světla v planárních částech transparentních materiálů (např. Transparentní plasty). Pro měření přenosu světla a zákalu jsou poskytovány dva protokoly. Protokol A používá metodu měřiče zákalu a protokol B metodu spektrofotometru. Materiály s hodnotami oparu vyšších než 30% jsou považovány za difúzní materiály a nejsou pro tuto metodu vhodné a je třeba je testovat metodou ASTM E2387.
Standardy související s kolekcí CHNSPEC
Normy související s ISO
ISO 13468-1 měření celkové propuštění světla plastů a průhledných materiálů
ISO/DIS 14782 Měření mlhy plastů a transparentních materiálů
ASTM standardy
Testovací praxe ASTM D618 pro plasty
ASTM D883 Plastics Terminologie
ASTM D1044 Standardní test pro odolnost proti povrchu otěrut o oděru průhledných plastů
Praxe ASTM E259 pro přípravu standardů pro přenos koeficientů bílého odrazu lisovaného prášku v hemisférických a obousměrných geometriích
ASTM E284 Terminologie vzhledu
Praxe ASTM E691 pro provádění interlaboratorních studií za účelem stanovení přesnosti testovacích metod
ASTM E2387 Standardní praxe pro měření goniometrického optického rozptylu
Praxe ASTM E2935 Pro provádění testů ekvivalenční pro porovnání testovacích postupů
